Sv. Katarína Sienska, Přetěžká vina pronasledovatelu cirkve.
Přetěžká vina pronásledovatelů církve, sv. Kateřina Sienská...Kdyby ses mě zeptala, z jakého důvodu považuji vinu těch, kdo pro následují svatou církev, za nejtěžší vinu, které se kdo může dopustit, a proč chci, aby ani případné nedostatky mých správců neumenšovaly úctu, kterou k nim máte přechovávat, odpověděl by jsem ti: protože žádný úkon úcty vůči nim nepatří jim, ale mně, mocí krve, kterou jsem jim dal do zprávy. Kdyby tomu tak nebylo, nebyli by hodni větší úcty než jakýkoli jiný člověk tohoto světa. Takto jste však povinni vzdávat jim úctu kvůli jejich službě, a chcete-li přijmout svátosti církve, musíte se utíkat do jejich rukou – ne kvůli nim samým, ale pro moc, kterou jsem jim daroval. Kdybyste totiž svátosti nechtěli – ačkoli byste je mohli obdržet, žili byste a zemřeli ve stavu zatracení.
Proto je jasné, že úcta se nevztahuje k nim, ale ke mně a ke slavné Kristově krvi; jsme totiž jedno díky spojení božské přirozenosti s lidskou, jak jsem říkal. Stejně tak ke mně směřuje i neúcta; říkal jsem ti přece, že se k nim nemáte chovat s úctou kvůli nim samým, ale pro moc, kterou jsem jim udělil. Proto nesmí být uráženi, neboť tím, že urážíte je, urážíte mě, ne je. A už jsem to zakázal a znovu to říkám, že nechci, aby se mých „Kristů“ dotkla ruka těch, kteří je urážejí.
Proto se nikdo nemůže vymlouvat: já neurážím svatou církev a nijak se proti ní nebouřím, já jen postihuji chyby zlých pastýřů. Takový člověk klame sám sobě a jako zaslepený sebeláskou nedokáže vidět jasně. Avšak ve skutečnosti vidí velmi dobře, ačkoli předstírá, že ne, aby umlčel osten svého svědomí. Kdyby svému svědomí naslouchal, viděl by – stejně jako ve skutečnosti vidí –, že pronásleduje krev a ne jejího správce. Urážka je ve skutečnosti namířena na mě, tak jako úcta a každá újma vůči nim – posměšky, hrubosti, tupení a pronásledování. To co lidé udělají jim, považuji za učiněné mně, protože jsem řekl, že nechci, aby se někdo dotkl mých pomazaných. Jen já mám moc je potrestat, nikdo jiný.
Ale tito bezbožníci projevují nedostatek úcty ke krvi a málo si váží pokladu, který jsem jim dal ke spáse ak životu jejich duší. Nemohli jste totiž obdržet nic většího než to, že jsem se vám dal za pokrm, celý Bůh a celý člověk, jak jsem ti říkal.
Avšak proto, že v mých kněžích nectili mě, zbavili je lidé vší úcty a pronásledovali je pod záminkou, že v nich vidí mnoho hříchů a chyb, o nichž se ti zmíním později. Kdyby opravdu z lásky ke mně v sobě přechovávali úctu k mým duchovním, neupřeli by jim úctu kvůli žádné vině, protože moc svátosti se žádnou chybou neumenšuje, jak jsem ti už říkal. Nesmí se tedy zmenšit ani úcta, která jim patří; pokud jim není vzdána, jsem tím urážen já.
Proto je pro mě tato vina těžší než všechny ostatní, a to z mnoha důvodů. Vysvětlím ti hlavní tři důvody.
První spočívá v tom, že to, co se činí mým správcem, činí se mně. Druhý je tento: kdo pronásleduje kněze, přestupuje přikázání. Zakázal jsem totiž, aby se jich někdo dotýkal, a kdo můj zákaz prostoupí, pohrdá ctností krve, která vzešla ze svatého křtu, neboť mi vypovídá poslušnost tím, že dělá, co jsem zakázal. Takoví lidé se vzpírají této krve, protože ztratili úctu a povýšili se na pronásledovatele, čímž se ponížili na zapáchající údy vyřezané z mystického těla svaté církve. Proto pokud je v tomto tvrdošíjném vzdoru a neúctě zastihne smrt, upadnou do věčné záhuby. Je pravda, že když se pokoří a přiznají svou vinu, až nastane jejich poslední chvíle a zatouží po smíření se svou Hlavou, ai když to nemohou dokázat skutkem, může se jim dostat milosrdenství. Ale je lepší, aby nečekali na svůj poslední den, protože nevědí, jestli pak budou mít tuto příležitost.