V říjnu – měsíci posvátného růžence – je záhodno připomenout si historické události, jejichž šťastné vyústění připisovali jejich účastníci síle modlitby růžence. Nejvýznamnější událostí, která zachránila Evropu před islamizací, byla bitva u Lepanta. Lepanto (r. 1571) Poté co v 7. století dobyli muslimové Jeruzalém, ovládli v tom dalším severní Afriku a usadili se ve Španělsku. Na počátku 14. stol. vyzval sultán své poddané ke „svaté válce“ (džihádu) proti křesťanům. Krátce nato dosáhli Turci velkého vítězství v bitvě u Varny (1444). Několik let poté (1453) ztrácejí křesťané Konstantinopol a ve 2. pol. 16. stol. dobývají Turci Kypr a Krétu. V roce 1571 vyrazila turecká armáda k dobytí Evropy. Sultán Selim II. prohlašoval, že ve všech evropských zemích zavede jako náboženství islám, on přijme titul vládce Evropy a na štítě Svatopetrské baziliky v Římě zavlaje zelená standarta s půlměsícem. V těchto dramatických chvílích se papež Pius V., velký ctitel růžence, zasadil díky svému nezměrnému úsilí a diplomatickým schopnostem o vytvoření Svaté ligy – spojenectví španělského, benátského a papežského loďstva, podporovaného parmskými, janovskými a savojskými flotilami. Vyzval též celý křesťanský svět k modlitbě růžence za vítězství nad islámem. Ve dnech předcházejících bitvě a také během jejího trvání procházela ulicemi Věčného města procesí organizovaná Piem V. a ve všech kostelech, klášterech a také na lodích se modlil růženec.
7. října 1571 došlo u řeckého pobřeží poblíž Lepanta k velké bitvě. Na vlajkové galéře Juana d‘Austrii (24letého vůdce křesťanských vojsk a syna císaře Karla V.) zvané „Real di Spagna“ vlála světle modrá vlajka s ukřižovaným Kristem – darem od papeže Pia V. Vlajková galéra vůdce islámských vojsk „Sultán“ plula pod vlajkou, na níž byly vyšity verše z Koránu. Navečer 7. října obdržel papež Pius V. tu milost, že viděl vítězství křesťanských vojsk. Bitva trvala několik hodin. O vítězství Svaté ligy rozhodla nečekaná bouře, která rozehnala turecké šiky a znemožnila jim taktické manévrování. U Lepanta padlo na třicet tisíc mohamedánů, další tři a půl tisíce byly zajaty, potopeno bylo 150 tureckých lodí, další stovky lodí a děl byly zajaty. Osvobozeno bylo na 15.000 křesťanských zajatců. V bitvě padlo více než 7.500 křesťanů. Po bitvě se Juan d‘Austria spolu s ostatními veliteli vypravil do různých mariánských chrámů, aby v nich poděkovali za toto vítězství. Ve zprávě benátskému senátu napsali: „Non virtus, non arma, non duce, set Maria Rosari Victorem non fecie” – „Ne síla, ne zbraně, ne velitelé, ale Panna Maria Růžencová nám přinesla vítězství.“
Bitva u Chocimi (r. 1621) Polské rytířstvo v 17. stol. připisovalo modlitbě růžence a přímluvě Matky Boží úspěšné ukončení bitvy s Turky u Chocimi v r. 1621. Ve zdánlivě beznadějné situaci, když se už už schylovalo k dalšímu tureckému útoku, vyzval v Krakově místní biskup věřící k účasti na růžencovém procesí. Zúčastnili se ho všichni obyvatelé města. V krakovských zvonicích bily zvony. Několik dní nato byly neočekávaně podepsány pro Poláky výhodné mírové smlouvy.
Také Jan III. Sobieski připisoval vítězství nad Turky v r. 1683 u Vídně Prozřetelnosti. „Venimus, vidimus, Deus vicit,” napsal. „Přišli jsme, viděli jsme, Bůh zvítězil.“ Císař Leopold I. se před bitvou modlil veřejně den co den růženec. Patnáctidenní růžencovou novénu vedli v Římě karmelitáni z kostela Panny Marie Vítězné.
(r. 1646) Jiná „růžencová událost“ proběhla v Asii. V březnu r. 1646 se u filipínského pobřeží objevila flotila z protestantského Nizozemska. Španělé a Filipínci disponovali pouze dvěma kupeckými loděmi. V té chvíli vyzval jeden z otců dominikánů k modlitbě růžence. Vojáci složili slib, že v případě vítězství absolvují bosky pouť do kostela Panny Marie Růžencové v dominikánském klášteře v Manile. Pět následných holandských útoků (od března do října) skončilo naprostým fiaskem. Filipíny zůstaly katolické. Z této země tak i nadále vyráželi misionáři evangelizovat ostatní asijské země. Papež Pius XII. nazval Filipíny „Královstvím posvátného růžence“.
Peterwarden (r. 1716) Na počátku 18. stol. ohrozila turecká flotila Benátskou republiku. 5. srpna 1716 se u Paterwardenu uskutečnila rozhodující bitva. Proti dvousettisícové turecké armádě stanula 64tisícová armáda knížete Evžena Savojského. V době bitvy pořádala růžencová bratrstva v mnoha městech prosebná procesí. Turecká armáda šla od porážky k porážce a Balkán byl brzy od muslimů osvobozen. Na znamení mimořádné vděčnosti za vítězství zavedl papež Inocenc XII. svátek posvátného růžence, který měl být slaven v celém křesťanském světě.
Zázrak na Visle (r. 1920) Rovněž „Zázraku na Visle“ z roku 1920 předcházela modlitební kruciáta. Třicet tisíc lidí na varšavském Zámeckém náměstí se modlilo růženec za záchranu vlasti před bolševickým nebezpečím. Francouzský generál Weygand prohlásil, že ještě nikdy neviděl lidi tak se modlit jako ve Varšavě. Polský episkopát shromážděný na Jasné Hoře zasvětil celý národ Panně Marii Královně.
Rakousko (r. 1955) Po 2. svět. válce bylo Rakousko rozděleno (stejně jako Německo) na čtyři části. Jednu z nich (s hlavním městem Vídní) ovládala Rudá armáda. Sověti neměli v úmyslu se svých plánů na podmanění si tohoto území vzdát. Rakousku hrozilo rozdělení na svobodné západní a východní komunistické. Na popud františkána o. Petra Pavlicka povstala Kající růžencová kruciáta za účelem vyplnění proseb fatimského poselství. Byly zorganizovány veřejné modlitby a procesí ve městech a vesnicích, jichž se účastnili i přední rakouští politici. Věřící se zavazovali modlit ve svých domácnostech za osvobození země růženec. O. Pavlicek bez přestání prostřednictvím rozhlasu burcoval Rakušany k připojení se ke kruciátě. Ještě v prosinci roku 1954 sovětský ministr zahraničí Molotov kategoricky prohlásil, že je zhola nemožné, aby se sovětská vojska z Rakouska stáhla. Veškeré možnosti k vyjednávání prakticky padly. To už bylo do kruciáty zapojeno na 10% Rakušanů. 13. května 1955 se kancléř Julius Raab vydal do Moskvy. Ve svém deníku si poznamenal: „Dnes je den Fatimy. Rusové budou ještě zatvrzelejší. Modlím se k Matce Boží, aby rakouskému národu pomohla.“ A 15. srpna 1955 se Sověti uvolili k podpisu smlouvy. Z Rakouska se stáhla všechna okupační vojska, včetně Rudé armády. Ve Vídni byly uspořádány velkolepé nábožensko-vlastenecké oslavy, během nichž zvonily třikrát denně zvony. 12. září řekl Julius Raab při modlitbě, kterou osobně vedl: „Jsme svobodni! Děkujeme ti za to, Maria!“
Brazílie V polovině 60. let 20. století nevyšly plány brazilskému prezidentu na zavedení komunismu v zemi. V reakci na rozmach komunistické činnosti povstala četná mariánská bratrstva. V celé zemi byly pořádány tzv. „růžencové pochody“, kupř. šestisettisícový pochod s modlitbou růžence a náboženskými písněmi v Sao Paulu. Tváří v tvář nastalé situaci opustili komunisti v čele s prezidentem zemi.
Filipíny V 80. letech minulého století vyšly na výzvu filipínského primase kardinála J. Sina do ulic s růžencem v ruce dva miliony lidí, aby protestovaly proti restriktivní politice prezidenta F. Marcose. Po čtyřech dnech trvání veřejných modliteb vydal prezident rozkaz rozehnat shromáždění tanky. Avšak když dva miliony lidí poklekly obráceny směrem k přijíždějícím tankům, pozvedly ruce a začaly se hlasitě modlit, nespočet vojáků se připojil k nim. Následné pokusy rozehnat shromáždění slzným plynem (vítr se náhle obrátil a vanul směrem k útočníkům) a pomocí minometů (všechny náboje byly vadné) nepřinesly kýžené ovoce. Marcosova vláda padla.
Maďarsko Maďarský primas kardinál Józef Mindszenty, v 50. letech vězeň komunismu a propuštěný během protisovětského povstání v Budapešti v roce 1956, napsal, že Maďarsko bude zachráněno skrze růženec, pokud se ho jedna desetina národa, tj. 2 miliony lidí, bude modlit. V roce 2006 připomněl tehdejší maď. primas slova kardinála Mindszentego a vyzval k celonárodní modlitbě růžence. Za čtyři roky se k růžencové kruciátě za vlast připojily 2 miliony lidí. Krátce nato socialisti, tj. postkomunisti, prohráli parlamentní volby.
Před svou smrtí pronesl polský primas kardinál August Hlond (1881–1948) tato slova: „Přijde-li vítězství, bude to vítězství Nejsvětější Panny Marie. […] Polsko nezvítězí pomoc zbraní, ale pomocí modlitby, pokání, velké lásky a růžence. Je zapotřebí doufat a modlit se. Jedinou zbraní, která Polsku přinese při aktivním užívání vítězství, je růženec.“
totalny prepad katolíckej viery od výkonného sekretára Konferencie biskupov Slovenska, Antona Ziolkovského: „Tak vlastne však máme jedného Boha v ktorého veríme. Je pravdou, že každá z tých teológií, či hovoríme o kresťanoch, o židoch, alebo o moslimoch, troška tú vec vníma iným spôsobom, ale ten Boh je len jeden. A. Ziolkovský: „Veríme tomu, že keď sa modlí moslim, kresťan aj žid, tak …Více
totalny prepad katolíckej viery od výkonného sekretára Konferencie biskupov Slovenska, Antona Ziolkovského: „Tak vlastne však máme jedného Boha v ktorého veríme. Je pravdou, že každá z tých teológií, či hovoríme o kresťanoch, o židoch, alebo o moslimoch, troška tú vec vníma iným spôsobom, ale ten Boh je len jeden. A. Ziolkovský: „Veríme tomu, že keď sa modlí moslim, kresťan aj žid, tak veríme v toho istého Boha“… ..................... chcela by som počut KREDO žida a moslima........ ..... hej viem: zneje asi takto: český ´kňaz ´ Tomáš Halík a islam
